Báseň 17 / 18
Tůně kapounů a háčkovaných veleryb
Vypelichaná žábo,jen se kutálej lesem kremrolí,ze kterých se trousí úlisná vůně sněhu!Když došlápneš bosou nohou,o patnáct mechem porostlých let se propadnešdo TichosvětaKde nikdy neprší ani slzy ani tma.Kde neplavou paryby a ozubené larvydávno mrtvých prérií.Jen si zpívej slepými ústy!A pak, až mě konečně uvidíš,požádej mě o tanecna kapkách medua utrženém perónu.Směj se! Křič a v duchu mi nadávej.Se zavázanýma očima ve tmě se potáceja čichej k lišejníkům,abys zjistila,kterým směrem je svítání.Zavátá, dávnooká žábo,stále tě čekám.
2021